|
|
O viru FlashBack jsem již psal, tento škodlivý kód zneužívá chybu v Java aby se nepozorovaně nainstaloval na počítače Apple. Je to jeden z mála škodlivých kódů, který dokáže proniknout do OS X bez toho aniž by ke své instalaci potřeboval heslo a tím vlastně i spolupráci uživatele.
FlashBack napadl už víc jak 600 tisíc počítačů Apple a nyní se objevila jeho obdoba SabPub. Ten možnosti FlashBacku trochu rozšiřuje, umí nejenom napadnout OS X přes změněnou webovou stránku jako FlashBack, ale dokáže se do počítačů Apple dostat i prostřednictvím změněného dokumentu Wordu. Samotná varianta SabPub která napadá počítače Apple prostřednictvím webových stránek, je samozřejmě stále tou nebezpečnější formou, protože k instalaci na počítač postačí aby uživatel navštívil nakaženou stránku. Varianta pro Word je jen jakýmsi doplňkem, protože zde už vir opět potřebuje spolupráci uživatele a to formou otevření nakaženého dokumentu Wordu. Takže staré pravidlo, že neotvírám nic od neznámých odesílatelů by mělo jako prevence bohatě stačit.
Jak nás ovšem moderní svět počítačů naučil, běžní uživatelé otevírají naprosto vše co jim přijde pod ruku a následky se zaobírají až ex-po. Dá se tedy očekávat, že počet nakažených počítačů Apple ještě vzroste. Nedělejme ale kolem Flashbacku a SabPubu zase tak velký humbuk, oba škodlivé kódy jsou jen pomyslnou kapkou v moři, která ovšem v nezakryté nahotě ukazuje, že počítače Apple nejsou ani zdaleka tak bezpečné jak se mnozí domnívají.
Je tedy potřeba antivir pro iOS. Většina společností prodávajících antivirová řešení vám řekne, že zcela určitě. Do jaké míry ovšem lze taková tvrzení brát vážně když víme, že například antivirová řešení pro Android nejsou ničím jiným než ochranou přístroje před hloupostí samotného uživatele. Pokud tedy přijmeme otázku, že uživatelé Applu jsou hlupáci jako fakt, pak ano, antivir pro Apple je potřeba. Jinak jsou oba škodlivé kódy jen pomyslnou kapkou a nepředstavují dlouhodobou hrozbu.
Na závěr by se asi slušelo říct, že zmíněné viry se mohou dostat přes chybu v Java i na počítače se systémem Windows. Zde je ovšem otázka co na takovém počítači vlastně dokáží způsobit. Z mého pohledu je to situace stejná jako kdyby se vir pro novou architekturu Windows dostal na počítač s Windows 98. Počítač tak sice může figurovat ve statistice jako nakažený, ale ve skutečnosti s ním škodlivý kód nedokáže nic dělat. Vzhledem k tomu, že většina novodobých virů nevyvíjí činnosti které směřují k “otravování” uživatele, případně ke zničení dat na disku počítače, ale pokouší se nad napadeným strojem získat nadvládu a umožnit tak jeho ovládání na dálku. Je přítomnost škodlivých kódů pro MAC na počítačích s Windows vlastně zcela nesmyslná. Vir nedokáže se systémem cokoli dělat a tudíž ani nedovede umožnit ovládnutí napadeného stroje.
FlashBack, SabPub nebo nedávno objevená díra v Sambě dokazují, že i na systémech kde jsou k zásahům požadována vyšší práva, než má samotný uživatel, lze provést instalaci škodlivého kódu i bez potřeby znalosti hesla.
Abych tu kritiku Applu a Microsoftu trochu vyvážil, rozhodl jsem se dohledat i něco k Linuxu. Bohužel jak se zdá na poli kolem Open Source a Linuxu je klid. Vody snad trocu rozvířila zpráva, že LinuxExpo letos nebude. vydání distribuce Mageia je odloženo o 14 dní a že Udev a Systemd se spojují do jednoho stromu.
Dále vývojáři GNOME vypustili video o tom jak by mohli vypadat nové notifikace v GNOME Shell, podívat se můžete tady
Nakonec snad ještě dodám, že nejpomalejší Linuxový počítač startuje 2 hodiny (více tady) a Raspberry Pi prošlo EMC testy, takže začátku jeho prodeje už by nemělo nic bránit.
Nakonec snad ještě něco co sem tak úplně nepatří. V Britském parlamentu se opět objevil návrh cenzury internetu a americký nejvyšší soud rozhodl, že přírodní zákony nelze patentovat.
Ačkoli by Android skutečně potřeboval nějakou konkurenci, nejnadějnější kandidát v podobě WP7 si nevede vůbec dobře. Podíl WP7 se i po reklamním boomu kolem uvedení nové Nokie pohybuje reálně pod 3% a díky spoustě nedostatků mu drtivá většina analytiků nepředpovídá výrazný úspěch.
Již nyní se ukazuje, že z podílu Androidu a iOS odkrojil WP7 jen nepatrné množství. U Androidu je to něco kolem 1% uživatelů u iOS ještě méně. Šancí pro WP7 je mezera na trhu která se otevírá po pomalu padajícím Symbianu a také po klesajícím Blackberry.
Blackberry dlouhodobě klesá podíl a samotná společnost relativně nedávno prohlásila, že se hodlá orientovat hlavně na firmy. Také Symbian pomalu ale jistě klesá a je tedy otázkou jestli se Nokii povede své zákazníky převést ze Symbianu na WP7. To je šance pro WP7, pokud by se podařilo odebrat alespoň něco zákazníků Blackberry, které má nyní podíl něco kolem 8% a následně převést i poměrnou část uživatelů Symbianu na WP7. Systém by získal rozhodně nezanedbatelný podíl. Protože proti zavedené konkurenci v podobě iOS a Androidu se mu i přes obrovskou reklamní kampaň a vstřícnou cenovou politiku Nokie vůbec nevede.
Získat nadpoloviční většinu zákazníků Blackberry a Symbianu je pro WP7 sice těžký úkol, ale rozhodně není nesplnitelný. U Symbianu může hrát také roli náklonnost zákazníků k telefonům Nokia. Bohužel hlasy které WP7 přisuzují naději na úspěch se rekrutují především již z řad uživatelů samotného systému. Naopak většina nezávislých analytiků podotýká, že WP7 nemá nic čím by mohl odcházející zákazníky od Blackberry a Symbianu zaujmout a pro většinu se tak paradoxně může ten systém jevit jako nejhorší volba.
Mezi výtkami na adresu WP7 se objevují už dlouho stále stejné věci, od špatně fungujícího prohlížeče webu, přes špatně fungujícího mail klienta až po nemožnost mass storage a nespolehlivého úložiště SkyDrive. Osobně nejsem nyní schopen posoudit do jaké míry jsou tyto výtky založeny na faktech (i když se SkyDrive dobrou zkušenost nemám, ale to už je dlouho).
Zatím bych WP7 přál aby se mu podařilo přetáhnout alespoň nějaké procento zákazníků od Blackberry a Symbianu. Android totiž opravdu nemá momentálně žádnou konkurenci (iOS je systém navázaný pouze na jednu značku, takže ho nelze zahrnout, leda že si všichni koupíme iPhone) a z osobních počítačů vidíme kam spěje vývoj pokud neexistuje žádná reálná konkurence. Prakticky až neutěšený vývoj na trhu tabletů donutil Microsoft něco dělat v podobě Windows 8 aby si skoro celý trh opět nerozebral iOS a Android.
Zpráva od firmy Doctor Web zní jasně, až 613 tisíc počítačů Apple bylo nakaženo virem Flashback. Tento škodlivý kód využívá zranitelnost v Javě, kterou Apple odstranil až tento týden a dokáže se na počítače Mac nainstalovat bez toho aniž by systém požadoval zadání hesla.
Lidé z firmy Doctor Web spočítali počet nakažených počítačů za pomoci identifikátorů které každý nakažený počítač odesílá do řídících serverů vzniklého botnetu. Nejvíce nákaz pochází z kompromitovaných redakčních systému WordPress kam útočníci umístí pod-vrhnutý odkaz, který vás již přesměruje na samotnou útočnou stránku, která následně provede instalaci do vašeho počítače. Na druhou stranu, vzhledem k faktu, že WordPress je přítomen skoro na 20% všech webů je celkem logické, že nejvíce útoků pochází z něj.
Někteří experti se spíše podivují nad tím, že počítače Apple nejsou cílem podobných útoků častěji, vzhledem k tomu, že se ukazuje, že platforma Applu jde kompromitovat poměrně snadno. Počítače Applu totiž už pár let figurují na prvních místech na různých bezpečnostních konferencích, jako ty nejrychleji kompromitované.
Na druhou stranu, někteří experti na počítačovou bezpečnost (Alex Gostov z Kaspersky, třeba) tvrdí, že počet nakažených Maců je sice možný, ale spíše se přiklání k názoru, že se do počtu napadených počítačů připletlo i nemalé množství strojů s Windows jejichž uživatelé jsou v ohledu k bezpečnostním aktualizacím mnohem benevolentnější.
Rád bych podotkl, že tohle není žádný test, ale spíš úvaha o tom jestli může být Windows 8 vůbec úspěšný.
Zkusme si tedy představit stav, kdy rozhraní Metro je jediné možné a je použito jako výchozí. Vše ostatní jsou pouze náhrady pro případ, že Metro nepůjde použít.
Zde nám Linux a především GNOME dávají tušit jak to může dopadnout. GNOME prodělalo před rokem obrovskou proměnu kterou někteří uživatelé prostě nedokázali překonat. Zde se ovšem nabízí otázka do jaké míry jsou uživatelé Linuxu vlastně konzervativní a jak přijímají nebo zkoušejí nové věci. Troufnu si tvrdit, že valná většina uživatelů nemá problém zkoušet nové věci a přizpůsobit se jim, přesto spousta těchto lidí prostě rozhraní typu GNOME Shell nebo Unity “nerozdýchala” a následoval odchod k nějakému konzervativnějšímu prostředí.
Bohužel, uživatelé Windows nemají změny rádi (nepaušalizovat) a velmi neradi se přizpůsobují novým věcem. Nezřídka-kdy v jejich počítačích naleznete aplikace které tam bez updatu “trčí” od poslední přeinstalace systému a to jen proto, že nová verze vypadá trochu jinak. Zde si musíme uvědomit, že koncept Windows se od Windows 95 vlastně nijak výrazně nezměnil a kromě totálního znepřehlednění nastavení systému se vlastně nic moc nestalo. Z pohledu běžného uživatele se vlastně nestalo skoro nic, jediné co běžný uživatel za 17 let vývoje Windows asi zpozoroval byla změna nabídky “Start”. Pokud jsou uživatelé Windows mnohem více konzervativní než ti co používají Linux, budou mít Windows 8 opravdu velký problém.
Jenže zde do toho vstupuje ještě jeden faktor, uživatelé Linuxu obvykle vědí, že pokud se jim stávající prostředí nelíbí, není problém ho vyměnit. To u Windows není jen tak, pokud by se tedy konzervativnost a neochota uživatelů Windows cokoli zkoušet projevila naplno, musel by MS pravděpodobně opět zavést možnost downgrade na Windows 7. Ovšem Windows XP nám ukázal, že i tak nelze životnost systému protahovat donekonečna a dřív či později stejně budou muset všichni na Metro (snad z toho do té doby MS neudělá tramvaj).
Windows 8 mohou krátkodobě s celým světem Windows zamávat dokonce víc než Vista, ale ve výsledku budou znamenat pouze dočasný výkyv. Spousta lidí totiž místo hledání vhodnějších alternativ bude jen nadávat, do poslední chvilky zůstávat na starších Windows 7, ale nakonec stejně přejdou a budou si muset zvyknout. Zvítězí totiž chorobný strach z práce (lenost) který jim prakticky zabrání vyměnit Windows 8 za něco jiného.
Posledním faktorem je to, že ať už provedení downgrade nebo úplné migrace na jiný systém, dnes není v silách běžného uživatele provést. Spousta lidí si tak prostě koupí počítač s Windows 8 a stejně nebudou schopni s nevyhovujícím systémem cokoli udělat a kdyby náhodou měli snahu s tím něco udělat bez pomoci, stejně asi nezvládnou víc než si pořídit stroj s jiným systémem, jenže to prakticky nejde. Na trhu téměř neexistuje alternativa k Windows (pokud si nekoupíte Apple), jsou zde sice počítače bez OS, ale ty normální uživatel nedokáže uvést do chodu. Takže po zakoupení stejně musí následovat další výdaj v podobě platby někomu kdo na tom zprovozní nějaký operační systém. Počítačů se systémem non-Windows je totiž na trhu minimum a převážně jsou to stroje od HP s předinstalovaným SuSE Enterprise Linuxem a musíme si na rovinu říct, že tahle distribuce není zrovna uživatelsky nejpřívětivější.
Co lze tedy Windows 8 předpovědět, na trh se budou nepravděpodobněji dostávat formou OEM licencí (jako současná Windows 7), tedy jako předinstalovaný systém zakoupený s novým počítačem a je také velmi pravděpodobné, že se jim budou uživatelé do poslední chvíle vyhýbat, pokud jim to situace na trhu počítačů dovolí.
Úvahy o tom, že samotné uvedení Windows 8 na trh zvedne penetraci počítačů Applu a Linuxu, se mi zdají liché. Apple pořád není pro každého a počítačů s předinstalovaným Linuxem se prodává málo, nehledě na fakt, že distribuce jako Linpus nebo Suse Enterprise nejsou z mého pohledu vůbec na osobní počítač vhodné.
Trochu konspirační teorií je fakt, že by se mohl projevit na trhu počítačů iPhone efekt. Tedy zvedne se poptávka po něčem jiném než Windows, ale alternativa od Applu bude pro většinu nedostupná. Z této situace profitoval svého času Android. Jenže to by výrobcům počítačů musela být nabídnuta distribuce zajištěná nějakou firmou, která by garantovala její vývoj a správu. Na takovou věc má dnes prostředky asi jen Ubuntu zajištěné Canonicalem, ale je otázka do jaké míry ho Canonical dokáže prosadit.
Tenhle pokus na “lidech” se poněkud protáhl, musel jsem totiž změnit testovanou skupinu uživatelů.
Jak se totiž ukázalo, běžný uživatel je pro daný test osoba naprosto nepoužitelná, hlavně z toho důvodu, že obvykle nepoužívá systém jako takový, ale spíš jen internetový prohlížeč. Vybral jsem proto skupinu asi 40 lidí, které lze označit jako uživatele pokročilé, kteří ovšem nemají žádnou nebo velmi omezenou zkušenost s Linuxovým desktopem a požádal je aby v systému provedli několik běžných nastavení. Požadavkem byla změna vzhledu, změna velikosti písma, nastavení myši a klávesnice, nastavení sítě apod. Tedy činnosti které běžný uživatel vlastně vůbec nedělá, ale ti pokročilejší se s tím setkávají často.
Jako výchozí distribuci jsme použil Ubuntu a aktuální verze kompletních prostředí GNOME, KDE, Xfce, LXDE a jak to tedy z pohledu uživatelů Windows dopadlo. Slavné to tedy nebylo, lze říct, že uspělo pouze jedno prostředí, ale začneme postupně. Začal jsem s KDE, kvůli jeho podobnosti s Windows.
KDE
Dopadlo to přesně jak jsem čekal. KDE díky své podobnosti s klasickým Windows vzbuzovalo zpočátku hodně nadějí. S postupujícím časem se ovšem začalo ukazovat, že KDE je pro většinu uživatelů prostě příliš komplikované. Většina lidí na to nakonec po pár dnech rezignovala s tím, že nemají 2 hodiny času, když potřebují nastavit nějakou blbost. Některé věci jsou totiž v KDE zakopané na místech kde by je člověk nehledal. Jak se tedy ukazuje, styl KDE kdy je přítomno “klikátko” na kdejakou blbost je naprosto kontraproduktivní.
LXDE
LXDE bylo to další co jsem zkusil, jeho podobnost se staršími Windows je velká. Bohužel se velmi rychle ukázalo, že ovládání počítače ala nabídka Start z Windows 95 je dnes značně přežitý. Ovládání je sice rychlé a přímočaré, ovšem možnosti nastavení jsou mizivé (v základu je opravdu jen to nejnutnější) a dost podstatně absentuje funkce nějakého pokročilejšího hledání. LXDE je tedy vhodnou volbou hlavně pro ty kteří vědí jak to co v systému chybí dodat. Většina uživatelů, ale bude tápat a hledat jak do systému danou funkci nějak doplnit. Na moderním notebooku se ukazuje jako nejhorší fakt, že absolutně chybí jakýkoli grafický správce Bluetooth ve výchozí instalaci.
Xfce
Xfce nezklamalo a opět ukázalo, že je sice krásně jednoduché, ale místy dosti zmatečné. Ovládání panelů zamotá hlavu nejednomu uživateli. Navíc s jednoduchostí by se to nemělo přehánět, ale Xfce jde místy až do extrému. Nastavení automatického přihlášení do systému nejde prostě naklikat, musí se to řešit editací systémového souboru, opět chybí grafický správce Bluetooth. Naopak naproti tomu některé jiné volby (nastavení zvuku) poskytují pro většinu uživatelů až příliš mnoho zbytečných možností. Xfce sice prochází podle jeho autorů postupným vývojem, ale jeho prohřešky v ergonomii se s ním táhnou už dlouhá léta. Stále tak zůstává prostředím které je na jednu stranu až nevhodně jednoduché, na stranu druhou poskytuje místy až zbytečně moc voleb a pro většinu uživatelů kteří zkouší jeho ovládání prvně, připadnou některé možnosti nastavení značně zmatečné.
GNOME
Ponechme teď stranou různé grafická prostředí která používají GNOME jako podvozek a vyžadují čas na to aby si na jejich ovládání člověk přivykl a vydejme se rovnou do vod nastavení prostředí. Zde GNOME jednoznačně vede, v nastavení systému se vyskytuje přesně to co většina uživatelů chce. Je to přehledně seřazeno do kategorií (až na výjimky, hledat výchozí programy v systémovém infu napadne málokoho). GNOME tak nejlépe nachází rovnováhu mezi tím co už je pro většinu uživatelů příliš komplikované a co naopak až zbytečně jednoduché. Z pohledu uživatelů danou funkčnost postrádající.
Jak jsem zjistil, většina pokročilých uživatelů preferuje aby ovládání OS bylo pokud možno co nejvíce přímočaré. Aby nebylo zbytečně komplikované, nikomu se asi nechce probírat se několikastránkovým nastavením, ale zároveň aby v něm nechyběla žádná důležitá funkce. Většina lidí tak uvádí jako nejvíce povedené právě GNOME, v oblasti systému Windows potom Windows XP. Ti starší Windows 98.
Naopak prostředí typu KDE je zbytečně komplikované, z nějakého důvodu to většina přirovnává k Windows 7. Jeden člověk to asi vystihl přesně “Ta nastavení tam někdo jsou, ale kdo má pořád hledat kde”.
Nejhůře jsou na tom asi prostředí kde dané funkce sice jsou k dispozici, ale jsou dostupné tzv. na doinstalování. Člověk problematiky neznalý má v takovém případě vystaráno na pár hodin hledání aby se dobral kýženého výsledku. To nejhorší obvykle je nalézt název programu (grafického klikátka) pro to abych si danou funkci mohl nastavit.
Jak vidíte, stav desktopů pro pokročilé uživatele není vůbec ideální. Nová Windows jsou příliš zmatečná na nastavení některých věcí, kompletní Linuxová prostředí jsou potom buď příliš přeplácaná (KDE), postrádají v základu některé funkce (LXDE, Xfce) a ta co lze označit za “ideální” (GNOME) zase používají značně kontroverzní grafické frontendy typu Shell nebo Unity.
Zní to trochu směšně, ale je to tak. Uživatelem (registrovaným uživatelem) systému Windows se stanete jednoduše a bez vašeho vědomí. Stačí prostě odsouhlasit licenci (UELA), zadat svoje údaje a jste uživatelem Windows.
Pokud do toho systému chcete na předinstalovaném počítači jen nahlédnout a případně si udělat zálohu než systém smažete, tomu, že se stanete uživatelem Windows se prostě nelze vyhnout. Pokud si tedy nekupujete počítač s tím, že Windows zkusíte výrobci vrátit (což prakticky skoro nejde), tak nemáte moc možností jak se registraci mezi zákazníky MS vyhnout. Jedině, že předinstalovaný systém rovnou smažete, ale to by byla hloupost, když už si jednou něco zaplatím (i když vím, že to nebudu používat), udělám si z toho alespoň zálohu (třeba se někdy bude hodit).
Jako firemní zákazník MS máte možnost nahlédnout do databáze vámi registrovaných systémů (podmínky jsem nezkoumal, takže neručím za to, že to půjde každému), jenže poslední dobou mě MS dost často otravuje reklamou na své produkty. Vzhledem k tomu, že Windows aktivně nepoužívám už skoro 10 let, rozhodl jsem se přes firemní účet podívat co o mě MS vlastně ví a nestačil jsem se divit. Díky akvizici Skype, mají i údaje zadané přes tento klient (tím se vysvětlilo kde vzali soukromý mail), sice se v podmínkách dušují, že údaje nebudou poskytnuty třetím stranám, ale k vlastní propagaci se udaje získané z klienta Skype asi použít mohou. Další údaje jsou celkem nezajímavé, to co o vás MS zjistí při registraci Windows je jen kapka toho co vše může vytáhnout ze Skype.
Mnohem zajímavější je pohled do toho jaké systémy vlastně používáte nebo jste používal. Kupodivu jsem tak zjistil, že jsem uživatel Windows 95 - Windows 7 (starší údaje se asi neregistrují, protože Windows jsem poprvé legálně nabyl ve verzi 3) z čehož jsem aktivní uživatel Windows XP, Vista, 7. To je sice pravda, z těch 3 systémů výše jmenovaných, licenci ke každému v nějaké formě vlastním (ať už OEM nebo krabici), ale o tom, že bych je aktivně používal nemůže být ani řeč.
Pro MS je jistě daleko důležitější údaj počet odebraných licencí, ať už ze strany výrobců nebo koncových zákazníků, ale i údaj o počtu lidí používajících Windows se může hodit, obzvlášť když se akcionáři MS už nedají oblbnout opičím tancem Steva Ballmera. Ovšem pokud MS skutečně počítá počet aktivních uživatelů tímto způsobem, má opravdu téměř 100% zastoupení.
Sám jsem účet na Facebooku zlikvidoval už dávno, i když mám stále pochybnosti o tom, že si Facebook i po smazání (ne deaktivaci) účtu některá data nenechává pro vlastní potřebu.
Facebook mi v mnoha ohledech připomíná ICQ a to nejen podmínkami použití, kdy je 98% odpovědnosti “hozeno” na uživatele aby byl poskytovatel z obliga. Jestli je tohle správně nebo ne nechám na posouzení každého jednotlivce. Každý by měl počítat s tím, že vše co o sobě zveřejní se může stát veřejným majetkem ať chce nebo ne (viz vykradení soukromých galerií na libimseti.cz). Vše co o sobě povolím ukládat, může a bude použito k cílené reklamě nebo monitorování. Na druhou stranu, ani poskytovatel se přeci nemůže tak snadno jednou větičkou vyvázat odpovědnosti jako to dělá Facebook, vždyť právě Facebook musí nejlépe vědět, kteří lidé nechtějí být na fotkách “označování” a měl by to zajistit, ne tuto odpovědnost delegovat na uživatele. A co s uživatelem který to ví, ale stejně to porušuje, zrušíme mu účet, najdeme ho a zmlátíme ho pánvičkou do bezvědomí? Asi se nestane vůbec nic, jako v případě ICQ, podmínky použití služby nás drží trestně z obliga (jak úspěšné by to ale bylo u soudu, těžko říct), tak si hodíme nohy na stůl a kašleme na to.
Jenže mě ani tak nejde o ochranu soukromí, o té bylo sepsáno už herem-dolem skoro vše a uživatelé to dál stejně vesele ignorují. Mě jde o to, k čemu takový běžný uživatel Facebook používá. Tak jsem se rozhodl asi u 200 lidí s jejich svolením jejich chování na Facebooku logovat a výsledky jsou docela zajímavé.
Asi si ještě všichni pamatujeme doby nechutně rozežraného klienta ICQ, který na starých mašinách konzumoval až 70% prostředků systému pro sebe. Jeho nahrazení něčím méně “žravým” se ovšem u většiny lidí nesetkalo s dobrou odezvou. Nejzákladnějším argumentem všech proč originální ICQ a ne něco jiného bylo “v alternativních klientech nejsou hry”, tedy lépe řečeno nejsou tam odkazy na hry na stránkách ICQ. Také si říkáte, že ICQ za své největší slávy nesloužilo lidem primárně ke komunikace, ale k hraní pitomých her a vyměňování si odkazů na až nechutně “humorná” videa, případně sdílení fotek.
Tak si představte, že ICQ padlo a tuhle funkci přebral v mírně pozměněné podobě Facebook. Až 97% lidí na něm dělá přesně to co jsem popsal výše, sdílejí nechutná videa, fotky které podle kvality asi fotil orangutan a hrají hry jejichž smysl naprosto nechápu. Případně hrají novou sociální hru s názvem “posbírej co nejvíc přátel”. Jen malé procento lidí používá tu síť k výměně informací, případně k nalezení lidí na které ztratili kontakt. Jenže i když vyváznou, nečeká na ně nic dobrého (kdo by nevěděl, Spellcross). Pokud se totiž rozhodnete Facebook používat pouze k výměně informací a nalezení lidí na které již nemáte kontakt (jako já kdysi), stejně se neubráníte tomu aby vás tito lidé nezatáhli do subkultury Facebooku definovanou “oplzlými” videi a nekvalitními fotkami (co je na masturbující opici vlastně tak vtipného).
Tak si říkám, že ICQ v našich podmínkách vlastně vůbec “nezemřelo”, jen se přerodilo v daleko otevřenější Facebook (díky timeline o sobě vykecáte do světa i to co opravdu ani nevíte). Jenže na ICQ když vás někdo štval, tak jste ho zablokovali a smazali a bylo vyřízeno, ovšem vyhnout se existenci na Facebooku je i po smazání profilu zhola nemožné, stačí aby jeden z vašich “přátel” měl vaši společnou fotku. Jediné co vás může těšit je, že váš profil tam už nikdo nenajde.
Takže na co je vlastně Facebook, když pomineme fakt, že je to “sběrač” soukromí. Je to služba kde si lidé vyměňují naprosto nepodstatné věci, že měli k snídani jogurt a venku svítí sluníčko (to první ani vědět nechci, to druhé zjistím pohledem z okna), hrají hry jejichž smysl je mi záhadou (k čemu je hra která nemá konec a opakuje se do zblbnutí), vyměňují si fotky za které by se nemusel stydět ani ten orangutan nebo ještě líp dávají pedofilům telefonní čísla ne své děti a to dokonce i s fotkou nebo si vyměňují videa, která jsou naprosto nechutná nebo nadávají na politiky (ono je vždycky lehčí tvrdit, že “Kalousek je debil a všechno dělá blbě”, než vymyslet něco vlastního).
Stejně jako u ICQ, zůstává pravý smysl Facebooku kdesi v pozadí a na okraji zájmu.
Nedávno mi to nedalo a rozhodl jsem se podívat jak je na tom vlastně svého času velmi oblíbená Mandriva.
Mandriva byla jednou z prvních linuxových distribucí použitelných pro běžného uživatele. Bohužel současný stav vypadá jako kdyby ta distribuce zamrzla v roce 2005. Internetové stránky vypadají dost zanedbaným dojmem, ty české dokonce odkazují ke stažení ještě na starou verzi (2010.2). Bohužel to co vás čeká po nainstalování systému je horor. Zkusil jsem obě verze, tedy 2010.2 i 2011.
Mandriva 2010.2
První co mě upoutalo je nefunkčnost zrcadel repozitářů a to dokonce i těch základních (main), najít tak v seznamu zrcadel nějaké kde jsou dostupné všechny repozitáře a fungují je operace na pár hodin. Bohužel systém vás velmi často odkazuje na repozitář non-free. Zmlsaný většinou novodobých distribucí kde obvykle k aktivaci takového repozitáře (pokud již není aktivní) stačí otevřít nástroj pro editaci zdrojů a příslušný repozitář si povolit, jsem v Mandrivě udělal totéž, ale ouha, žádné repozitáře v seznamu nejsou. Následovala tedy porada s Googlem, nalézt repozitář non-free nebylo až tak těžké, ale pro verzi 2010.2 byl prázdný. Ten samý pro verzi 2011 způsobil totální spadnutí systému, proběhlo totiž příliš mnoho změn a systém se dostal do stavu něco mezi verzí 2010.2 a 2011. Tím jsem s Mandrivou 2010.2 skončil, na další jsem již neměl nervy.
Mandriva 2011
Tady to bylo krátké, repozitáře jsou totiž v ukrutně zanedbaném stavu i když na rozdíl od 2010.2 fungují. Po nainstalování jsem provedl klasickou aktualizaci a výsledkem byl nefunkční systém. Systém se totiž k provedení aktualizace balíků dožaduje odstranění balíků jiných, což by nebylo až tak neobvyklé, kdyby se ovšem nedožadoval odstranění i balíků, které jsou pro běh KDE 4 nezbytně nutné. Výsledkem je tedy dokonale nefungující systém.
To už bylo moc, tak jsem se rozhodl, že se podívám na fork Mandrivy, Mageiu.
Mageia
Tady už je to o poznání lepší, verze 1 funguje a docela dobře, ale v repozitářích se vyskytují velice staré balíky. Bohužel to moc nevypadá, že by se v dohledné době někdo měl k jejich updatu.
Zkusil jsem tedy verzi 2 (BETA 1). Zde už jsou opět porušené závislosti a kompletně celý repozitář působí značně neuspořádaným dojmem. Další problém je v tom, že se systém opět odkazuje na repozitář non-free, který ale pro verzi 2 neexistuje (je skoro prázdný) a ve verzi 1 je to jako u Mandrivy, stylem “najdi si sám”.
Mandriva i její fork Mageia jsou z mého pohledu už prostě mrtvé distribuce, které nemají čím zaujmout. V roce 2010 jsou pro běžného uživatele značně neintuitivní a vůbec celý systém působí značně nedotaženým dojmem, prakticky na každém kroku narazíte na nějaký problém.
Těch uživatelsky přívětivých distribucí už nám moc nezbývá, pokud pomineme Ubuntu a jeho klony, je tu ještě PCLinuxOS, který je po převzetí komunitou velmi povedený a pak už nám zbývá pouze OpenSUSE a Fedora. O vhodnosti Fedory pro běžného uživatele mám stále velké pochybnosti a OpenSUSE na mě působí trochu Windowsoidním dojmem, ten systém se (alespoň v mém případě) časem rozebírá sám.
O Mandrivě se už delší dobu objevují pouze zprávičky typu, že “končí”, případně, že nekončí a našla investora. Kdysi Mandriva ohlásila, že se chce soustředit hlavně na placené distribuce, které také dál nabízí. Ovšem pokud jsou placené verze ve stejně polofunkčním stavu jako ty volně dostupné asi se spíš celá společnost zabývá vracením peněz nespokojeným zákazníkům. O současném stavu Mandrivy svědčí i fakt, že na stránkách o Linuxu byla vyřazena z přehledu distribucí vhodných pro běžné uživatele a zařazena do sekce pro “pokročilé”. Ovšem při stavu repozitářů mám ten pocit, že ani jako “pokročilý” s tou distribucí moc nesvedete, tedy pokud se nechcete vrátit nostalgicky do roku 2000 a opravovat si závislosti ručně pro každý update nebo instalaci nového programu.
Na Linuxu je dobré to, že dál nevyvíjených projektů se obvykle ujme někdo jiný. Krásným příkladem je PCLinuxOS, kterému kdekdo předpovídal konec, ale nakonec se ho ujala původní komunita a dostala ho do velmi dobrého stavu. Jenže u Mandrivy už se komunita odtrhla dávno a vytvořila si vlastní píseček jménem Mageia, ale kromě prohlášení o tom co vše bude Mageia umět a jakým směrem se bude ubírat se nějak nic moc neděje.
Mandriva je prostě mrtvá, celý ten projekt fakticky skončil už v roce 2010 a nic na tom nezměnil ani fakt, že vyšla ještě Mandriva 2011. Mandriva tak nechtěně potvrzuje slova Marka Shuttlewortha (zakladatele Ubuntu), že na prodeji placených linuxových distribucí se prostě nedá vydělat a je nutné zvolit jiný model financování. Ono tuhle praxi nechtěně potvrzuje i Microsoft, nebýt vázaného prodeje (který je mimochodem nezákonný) nových počítačů s OEM licencí Windows, měl by Microsoft z prodejem Windows nemalý problém, protože téměř 90% prodejů Windows tvoří právě OEM licence (započítávám pouze soukromý sektor).
Chápu fakt, že do mrtvých se nekope, ale v případě Mandrivy by myslím bylo lepší všechno prostě “odpískat” a ne se pořád tvářit, že se vlastně nic tak závažného neděje. Jenže ono se děje…
Tomu, že Nokia opět propouští a stěhuje skoro celou výrobu do Asie (kde je levnější pracovní síla) jsem nepřikládal velkou váhu, přece jen i Nokia asi bude muset udělat něco s náklady na výrobu. Do jaké míry je to solidární se zaměstnanci kteří v Nokii pracují třeba skoro celý život, ponechme stranou. Ponechme stranou i dopady které to má na Finskou ekonomiku.
Nicméně tento rok to vypadá, že přijde na trh asi definitivně poslední “Symbian” a firma se tak bude dál zaměřovat pouze na telefony s WP7 a S40. Momentálně drží Nokii trh s “hloupými” telefony kde dnes již nemá skoro konkurenci, navíc si svou dominanci na tomto trhu zajišťuje produkcí telefonů na 2 SIM karty, čímž vytlačuje “čínské dvousimkáče”, které nejsou moc kvalitní a Nokia tak dává zájemcům o telefon na 2 SIM šanci koupit si přístroj za rozumné peníze od renomovaného výrobce. Zběžným nahlédnutím do statistik samotné Nokie zjistíme, že prodej telefonů s S40 tvoří přibližně 85% prodejů všech telefonů Nokia, ale ať už to vypadá jak chce hezky, je pravdou, že trh “hloupých” telefonů stagnuje nebo se spíše zmenšuje. Důvodem jsou velice pravděpodobně levné Androidy, ale buďme upřímní, pokud by mi někdo dal na výběr mezi “hloupým” telefonem klasické konstrukce nebo levným Androidem, vzal bych ten klasický. Za 3-4 tisíce prostě pořádný Android nepořídíte, ale pořídit dnes za tyhle peníze opravdu dobrý “hloupý” telefon není vůbec problém. Jenže co je to vše platné, když je dnes “boom” dotykáčů a pro většinu lidí je rozhodující vlastností telefonu pouze možnost “matlat” prstem po displeji. Zde Nokia ztrácí na celé čáře, její uzpůsobení S40 a Symbianu na dotykový displej nedopadly zrovna dobře a konkurence dokázala za tu dobu vytvořit velice dobrý vlastní SW (TouchWiz od Samsungu, třeba) pro levné “hloupé” dotykové telefony.
Nokia nemá v segmentu levných dotykáčů s vlastním SW skoro nic (pár dobrých modelů by se našlo, ale spočítáte je na prstech jedné ruky) čím by dokázala konkurovat, ale je otázkou kam se bude tento trh ubírat.
Mě ovšem zajímalo jak si vede vlajková loď Lumia. Téměř všude kde se začal prodávat na něj byla poskytnuta od operátorů obrovská dotace na rozdíl třeba od iPhonu a tak byla prodejnost těchto telefonů celkem solidní. Celý ten “boom” kolem Lumie dával předznamenávat, že by se konečně mohla objevit konkurence pro Android v podobě WP7, která by konečně rozčeřila stojatou vodu Google rybníčku. Stejně jako Windows na počítačích, potřebuje i Android ve světě mobilních telefonů nějakou řádnou konkurenci, protože co si budeme povídat, vývoj Androidu pro mobilní telefony nějak ustrnul na jednom místě po vydání verze 2.3.
Zajel jsem se tedy podívat do Anglie, jednak je u nás nyní příšerná zima, také jsem potřeboval nějaké díly na auto, které u nás nejsou dostupné a při té příležitosti jsem se sešel s několika kamarády, kteří tam trvale žijí. Jak to tedy vypadá s Lumií v Anglii kde už ten obrovský “boom” kolem těchto telefonů odezněl. Upřímně řečeno, nevalně. Konec ledna by se skoro dal označit jako den “zbav se své Lumie”. Podle slov jistého prodejce v Londýně se skoro 60% těch telefonů vrátilo, většina lidí by se asi smířila s takovým konstatováním a senzace chtivý novinář by z toho v našem českém rybníčku udělal další bublinu. Jenže mě to nedalo, přece není možné aby ten telefon byl tak špatný. Podle slov kamaráda pracujícího ve Vodafonu jsem zjistil, že problém ani nebude telefon samotný (i když u 710 velmi často bliká displej), ale spíš WP7. Zákazníci prý neustále docházejí s dotazy proč nejde tohle nebo tamto. Jenže Anglie je dost konzervativní trh, hodně věcí se tam prodává přes inzeráty v novinách nebo na veřejných aukcích, takže další věc byla koupit si noviny a zajít se podívat na aukci. Na aukci jsem moc nepochodil, telefon ani jeden. Zato v inzerci už to byla jiná, spousta lidí tam nabízí výměnu Lumie za něco jiného, případně přímý odprodej. Pár majitelů hlavně Lumie 710 nabízí výměnu za jiný telefon s WP7.
Protože jsem měl Lumii 800 pouze půjčenou (od kamaráda který už ji také prodává), sešel jsem se po telefonické domluvě s jedním člověkem co Lumii 800 prodával se zájmem ji koupit (mimochodem, nakonec jsem ji koupil). Zajímalo mě hlavně proč relativně nový telefon prodává. Největší stížnosti šli na vrub právě systému WP7, od nemožnosti posílat soubory přes bluetooth až po nutnost mít v počítači SW Zune a i tak nejde do telefonu nahrát ani pracovní dokument. Také vyjádření k Marketu nebylo příliš povzbudivé (ale to je značně subjektivní dojem), aplikací je prý hodně, ale těch skutečně dobrých je prý jenom hrstka. Zde ovšem do značné míry záleží asi na preferencích každého z nás.
Jenže pořád mi zde něco nesedí, je opravdu WP7 tak špatný, že se ho tolik lidí zbavuje a proč potom hlavně Nokia Lumia a ne třeba Samsung s WP7. Osobně si spíš myslím, že spousta prodejců se chce “napakovat” na velké dotaci na tyto telefony. Nabízí se tak otázka, je za obrovským odprodejem Lumií na Anglickém trhu WP7 nebo jen snaha “vytřískat” co nejvíce z dotace na tyto telefony. Co si myslíte vy?
Diskuze byla dočasně otevřena i pro nepřihlášené uživatele, budou-li se ovšem objevovat vulgarismy a osobní útoky, bude opět uzavřena!
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
